Bílkoviny, N-látky, jsou jakýmsi hnacím motorem všech procesů v metabolismu zvířete. To samozřejmě platí i pro přežvýkavce. V jejich výživě a metabolismu hraje bachor s mikrobiální fermentací speciální roli a zásadní způsobem tak ovlivňuje trávení a využívání přijatého krmiva. Vedle bílkovin krmiva jsou mikroorganismy bachoru schopné využívat i nebílkovinné N-látky k syntéze mikrobiálního proteinu. Syntéza aminokyselin v podobě mikrobiálního proteinu neodpovídá požadavkům zvířete v období rychlého růstu nebo vysoké produkce. Pro dosažení efektivní užitkovosti je z tohoto důvodu důležité doplňovat krmnou dávku o další zdroje N-látek. Nic nového pod sluncem. Chovatelé skotu, ale i malých přežvýkavců, tuto problematiku řeší každý den.
TIP: stáhněte si zde nový newsletter VVS spárkatá 2021, je plný užitečných informací!
V posledních letech se rozšiřuje faremní chov spárkaté zvěře. Především jelen evropský a daněk evropský. V zahraničí, jako např. Velká Británie, Španělsko, Francie, Skandinávské země, Pobaltí, ale také Nový Zéland, USA jsou faremní chovy hojně zastoupené a jejich počty každoročně významně narůstají. Zvěř je chována pro produkci masa – zvěřiny, která se stává žádanou alternativou oproti tradičnímu hovězímu, vepřovému či drůbežímu masu. Svou roli sehrává i vliv veřejného mínění na ochranu životního prostředí, snižování emisí ze zemědělské prvovýroby a rostoucí zájem o produkci potravin v souladu s přírodou. Významným produktem chovu spárkaté zvěře jsou paroží. Nejen z hlediska estetického (např. dekorativní nábytek a různé výrobky), ale také tradiční východoasijská alternativní medicína každoročně navyšuje poptávku po parozích jelenovitých pro své léčebné preparáty.
Spárkatá zvěř chovaná na farmě je plně závislá na krmivech, která mají k dispozici. Ať je to pastva, seno, travní senáže, kukuřičná siláž a různá doplňková krmiva, včetně minerálně-vitamínových krmiv. Ač se zdá, že krmivová základna je pestrá, je však velmi omezená z hlediska druhové rozmanitosti rostlin (pastva, seno, senáž). Spárkatá zvěř, evolučně „naučená“ na výběr krmiva ve volné přírodě, je tak plně odkázaná na zdroj živin, kterou jim chovatel zajistí.
Víme, že objemná krmiva jsou obvykle chudá na bílkoviny. Také víme, že objemná krmiva mají nedostatečný obsah aminokyseliny metioninu a kukuřice má relativně nízký obsah aminokyseliny lysinu. Z deseti známých esenciálních aminokyselin jsou právě metionin a lysin nejčastěji uváděny jako nejvíce limitující aminokyseliny pro přežvýkavce. Abychom splnili požadavky zvířete na metabolizovatelné N-látky, musíme krmnou dávku doplňovat o různé zdroje bílkovinných komponent. V minulosti se k doplnění chybějících N-látek používaly i živočišné moučky, které však měly nedostatečný obsah aminokyseliny metioninu (Met). Dnes legislativa EU zakazuje používání těchto zdrojů N-látek v krmných dávkách pro přežvýkavce. Zařazování extrahovaných šrotů (sója, řepka), lihovarských výpalků, a pod., je sice běžné, ale mají velmi rozdílný obsah jednotlivých aminokyselin a také vykazují nedostatečný obsah metioninu (Met) či lysinu (Lys). Při extrahování dochází k tepelnému záhřevu, což je klíčové pro stravitelnost bílkovin především ze sóji. Na druhou stranu, některé aminokyseliny, zejména lysin, jsou citlivé na tepelnou zátěž, podléhají tzv. Maillardově reakci. Výsledkem této reakce je vznik komplexu, který vede ke snížení využitelnosti lysinu. Z těchto důvodů se již před mnoha lety zkoumalo využití a zařazování obdukovaných (by-pass, chráněných před bachorovou mikroflórou) syntetických aminokyselin metioninu a lysinu, které jsou přímo využitelné v tenkém střevě. Ve výživě mléčného i masného skotu se již zcela běžně používají. Používání těchto obdukovaných aminokyselin ve výživě spárkaté zvěře je velmi málo prozkoumanou oblastí poznání.
Z několika vědeckých studií vyplývá, že doplněk lysinu má velký potenciál pro zvýšení růstu paroží a je hlavním komponentem kolagenu a tedy prekurzorem tkání kostí. Řada vědeckých pozorování také poukazuje na daleko lepší výsledky při současném podávání lysinu a metioninu. Na druhou stranu je zapotřebí také uvést, že sice normy či výživářské systémy uvádí potřebu aminokyselin pro skot, ale ne pro spárkatou zvěř. Bez rozdílu, ať se jedná o jelena evropského, jelena siku, daňka, muflona… z tohoto pohledu je tato oblast vědeckého poznání zatím nedostatečně probádaná a vědeckých studií je relativně málo.
