Písek u Jablunkova, obec s více než 500 let starou historií a goralským nářečím, leží v nejvýchodnějším výběžku Moravskoslezského kraje v Jablunkovské brázdě na březích řeky Olše. Ze severu je chráněna masivem Slezských Beskyd, po jejichž hřebenech se táhne česko-polská hranice, od jihu se zvedá Jablunkovské mezihoří. V této nádherné, ale drsné krajině hospodaří na své farmě rodina Karla Skupieńa.
,,Povídá se, že jsme možná potomci rodiny sestry nejslavnějšího slezského zbojníka Ondráše,“ začíná vyprávět Karel Skupień. Podle zdejších pověstí byl Ondráš lidovým hrdinou, ochráncem chudých, s nadpřirozenými schopnostmi, kterého bylo možno zabít pouze jeho vlastní valaškou.
Z rodinné historie
Pradědeček byl talentovaným řezbářem, vyřezával křížové cesty pro kostely a za nemalé vydělané peníze se mu v průběhu let podařilo vybudovat grunt se šesti hektary půdy. Práce se dřevem se v rodině předávala po několik generací. ,,Dědeček měl truhlárnu, ve které od mala pomáhal i můj otec. Hlavním výrobním artiklem byly tenkrát rakve, a tak nejvíce práce měli za II. Světové války. Aby ušetřili čas, když nestíhali uspokojit poptávku, ustlali si na hoblinách přímo v rakvích a spali v dílně. Otec tak uměl pracovat se dřevem, ale zároveň vyrůstal na gruntu, kde bylo vždy šest tažných krav, a tudíž měl i zkušenosti se zemědělstvím, “ pokračuje farmář. Asi proto, že byl otec výborným vypravěčem, všestrannou silnou a charismatickou osobností, rozhodl se pro poslání učitele. Truhlářské řemeslo se mu hodilo hned po nástupu do školy. Po válce se učilo v jedné třídě dopoledne česky a odpoledne polsky. Protože nezbýval čas na práci na gruntu, rozhodl se mladý učitel školu přestavět. Rozdělil velkou místnost dřevěnou příčkou a vznikly dvě třídy, ve kterých se mohlo učit jen dopoledne. Maminka pocházela také ze zemědělské rodiny, ve které se starali o pár hektarů půdy a hospodářská zvířata. Z této strany asi Karel podědil celoživotní lásku ke koním. Pamatuje si, že dědeček s bratrem bydleli v dvojdomku, měli každý jednoho koně a na těžší práce je společně spřahali. Základní znalosti o zemědělství získal Karel Skupień od svého otce. ,,Když jsem byl malý, rodiče hospodařili na záhumenku a měli jsme doma krávy, prasata, pár býků. Na těžší práci jsme si půjčovali i koně. Všechno se dělalo ručně. Na dovolené jsme s rodiči nikdy nebyli, “ zavzpomínal. ,,Po gymnáziu jsem nastoupil na brigádu do JZD Jablunkov. První, na co se mě šéf střediska zeptal, bylo, jestli mám řidičák na motorku, přikývnul jsem. Od zítřka budeš dělat agronomovi řidiče na motorce! A tak jsem ho vozil na dvěstěpadesátce a přitom se učil nové věci,“ s úsměvem pokračoval farmář. Po vojně mu v družstvu nabídli místo agronoma na jednom ze středisek. Protože vyrostl na gruntu a měl zkušenosti se zvířaty, dostal na starost i chov koní. ,,Chovali jsme jenom vrané koně a víš proč?“ zeptal se mě významně. ,,Obdělávali půdu těm, kdo měli ve vsi záhumenky, ale kromě toho ve službách tahali pohřební vozy ve třech farnostech v okolí. “
Sám za sebe
Krátce po sametové revoluci Karel Skupień koupil v Písku u Jablunkova kravín K96, kde bylo zaměstnáno šest dojiček a k němu si pronajal půdu. Najednou byl podle jeho vlastních slov jak zootechnik, tak agronom, traktorista, svářeč, opravář, ekonom, účetní, prostě vše v jednom. K tomu v zimě jediným traktorem s pluhem odklízel v noci sníh pro obec, aby měli do začátků ,,nějaké“ peníze. S hospodařením mu pomáhal otec a tchán, kteří již byli oba v důchodu. V práci byli pořád. Po roce si mohli dovolit vzít prvního traktoristu a opraváře zemědělské techniky. Časem zakoupili druhou stáj a přibrali do pronájmu další hektary půdy.
Nemá ani jednu rovinu
V současnosti má chovatel k zajištění krmiva pro své stádo pronajatých zhruba 210 ha půdy. Ještě před pár lety měl k dispozici 240 ha, ale orná půda poslední dobou mizí pod nohama a pole v okolních Beskydech ustupují výstavbě rodinných domů. Z celkové výměry připadá na ornou půdu 60 ha, na ostatních plochách se rozkládají louky a pastviny. Z hlediska plodinového složení zaujímají na orné půdě přibližně dvě třetiny ploch obilniny (krmná pšenice), na zbývající ploše roste kukuřice. Kvůli nedostatku objemných krmiv se na malé části orné půdy pěstují také jetelotrávy a vojtěšky. Co se týká trvalých travních porostů, 80 % z nich je s velkou opatrností sjízdných a dá se sklízet mechanizací. Zbylých 20 % se pouze spásá. Vzhledem ke svažitosti pozemků používá farmář v maximální možné míře protierozní opatření v podobě obsevů, podle jeho vlastních slov mu nikdo nemusí tyto ,,věci“ nařizovat, ale dělá je hlavně proto, že nechce způsobit škody jiným ani sobě. Pro zlepšení kvality a množství objemných krmiv se snaží tam, kde to jen jde, s ohledem na svažitost pozemku, provádět jedenkrát za pět let celkovou obnovu TTP, která se mu osvědčila více než dosevy. Původní porost se zaorá, přičemž je do půdy zapraven na doplnění organické hmoty hnůj a po urovnání je plocha oseta luční směsí s kulturními travami a jetelovinami.
Z červených na holštýnky
V roce 1994 se Karel rozhodl ,,jít do genetiky“, nakoupil inseminační dávky holštýnského skotu a pro zlepšení mléčné užitkovosti začal křížit původní stádo červených strak s holštýnkami. Převodné křížení trvalo zhruba 12 let a neobešlo se úplně bez potíží. Se zvýšenou dojivostí přišly zdravotní problémy a ve stáji museli hodně pracovat s výživou a welfare. Vše zvládli a dnes svého rozhodnutí nelitují. Kromě holštýnek vykrmují pro radost i pár kusů masného skotu různých plemen, podle farmáře jen aby viděl, jak ,,to“ v jejich domácí minizoo naroste. V současné době chovají na rodinné farmě 250 kusů převážně holštýnského skotu – z toho 110 kusů dojnic s průměrnou roční užitkovostí 9 500 až 10 000 litrů mléka. Množství mléka a jeho složení ovlivňuje pastva. V zimních měsících je znát stabilní krmná dávka. Tuk se pohybuje v zimě na hodnotě 4,2 %, v létě pod 4 %, procento bílkovin během zimy kolísá mezi 3,4 až 3,6, v létě činí 3,2, počet somatických buněk se drží okolo 120 000. Jalovic je ve stádě 110 kusů, narození býčci se ve stáří jednoho měsíce prodávají. Obě stáje jsou od sebe vzdáleny asi dva kilometry, což je značná nevýhoda. V jedné stáji jsou umístěny společně všechny dojnice, jalovice připravené k připuštění, krávy i jalovice v přípravě k porodu, suchostojné krávy a telata v mléčné výživě do čtyř měsíců. Druhá stáj je určena pouze pro jalovice od stáří čtyř měsíců do období přípravy k porodu. Stáje prošly postupnou rekonstrukcí, kromě střech a zbytku některých obvodových zdí je zde vše nové. Lehací boxy se slamnatou podestýlkou, kotcové ustájení pro jednotlivé skupiny jalovic zastýlané slámou, přístavba krmiště, čekárna, rybinová dojírna s kapacitou 1 x 8 míst, ve které se dojí dvakrát denně, teletník pro malá telata, nové hnojiště, žumpy i cesty kolem farmy. Bývalý vepřín se předělal na garáže a dílny.
Letos pořídili nový mléčný zásobník s kapacitou 6 000 litrů, odpovídající dvojnásobku denního nádoje. Již 20 let dodávají z Písku mléko do Mlékárny Kunín, a. s, a patří mezi farmy s nejdelší dojezdovou vzdáleností, s novým tankem je možný svoz mléka obden. Jak mi sdělil majitel farmy, v budoucnu by ještě rádi zrekonstruovali a dostavěli skladovací prostory a čeká je také modernizace dojírny.
Organizace pastvy
Jalovice jsou od čtvrtého do osmého až devátého měsíce věku krmeny intenzivní směsnou krmnou dávkou, aby narostly, a od devátého až desátého měsíce až do období prvního zapouštění (tj. do 14 měsíce s 80% úspěšností zabřeznutí po první inseminaci) chodí přes den na pastvu a v noci jsou krmeny TMR. Před vlastním připuštěním jsou jalovice přemístěny do stáje k dojnicím. Od počátku březosti až do přípravy na porod zůstávají jalovice bez příkrmu opět na pastvě pouze s doplňkem minerálního lizu. Dvacet dnů před očekávaným porodem se vysokobřezí jalovice stěhují z pastvy do stáje ke kravám v přípravě k porodu. Otelí se a už jsou zvyklé na prostředí stáje, což se jim podle farmáře v dojírně hodí. Aby se produkční dojnice vyhnuly teplotnímu stresu, tráví dny v ochlazované stáji a teprve po večerním dojení se podle skupin užitkovosti rozdělují do oplůtků a vedou se na noční pasení. Dojnice na vrcholu laktace jsou umístěny na kvalitnější pastvu co nejblíže stáje, zatímco ke konci laktace už se dojnice pasou třeba i na kilometr vzdálených pozemcích a na plochách s nutričně slabším krmivem. Pastva je organizovaná dávkově, každý den se ohradník posouvá o cca metr po celé délce. Podle Karla Skupieńa má pastva pro zdraví stáda velký význam. ,,Když dojnice ve vrcholu laktace nechodily na pastvu, zhoršily se jim dermatitidy a naopak. Pokud jsou krávy na pastvě, nemusím dělat ani koupele, “ konstatuje farmář. Paznehty zvířatům ošetřuje sám a má tak dokonalý přehled o celém stádě. Přes nesporně pozitivní vliv má pastva i dvě nevýhody. ,,Za prvé – krávy jsou celou noc bez TMR. Druhou nevýhodou je výživová kvalita pastvy ovlivněná složením travního porostu, které se v průběhu času mění. Je potřeba tyto dvě záležitosti brát v úvahu, aby každá skupina zvířat dostala v denní krmné dávce to, co potřebuje,“ pokračuje chovatel. Že se kravám na farmě výborně daří, může dosvědčit i zdejší ,,zasloužilá umělkyně“, která odchovala již sedm telat a stále dojí na vrcholu laktace 40 až 50 litrů mléka denně. Brakace se ve stádě pohybuje kolem 25–30 % stejně jako v jiných chovech holštýnského skotu pro kulhání, metabolické problémy, potíže s reprodukcí. Mastitidy se vyskytují málo, pokud má některá kráva zvýšený počet somatických buněk, ve stádě ji farmář nedrží.
Kvalitní výživa je základ
S poradenstvím v oblasti výživy na farmě již 15 let pomáhá společnost VVS Verměřovice, s.r.o. Jak říká Karel Skupień, je to o lidech. Kdysi spolupracoval s jinou firmou, ale když přešel její výživář, kterému důvěřoval do Verměřovic, přešel s ním. Pracovní vztahy zde již dávno přerostly v letitá přátelství.
Podle Ing. Jiřího Vojkovského, poradce pro výživu ze společnosti VVS Verměřovice, jsou na farmě Karla Skupieńa dojnice krmeny fázovou výživou. Dojnicím je podávaná TMR založená převážně na lučních silážích. Kukuřičná siláž je krmena v menší míře, protože farma nedisponuje dostatečným množstvím vhodných pozemků pro pěstování kukuřice. Kravám je do krmných dávek přidávána ještě vojtěškotravní siláž. Dávka krmená na farmě je připravována tak, že základ sestavený z objemných krmiv je stejný jak pro krávy v přípravě na porod, tak pro dojnice ve vrcholu laktace. Tento základ je tedy namíchán jednou. Krmné dávky se pak od sebe samozřejmě liší v dalších komponentech. Plemenice přijímají směs složenou z mačkané pšenice, kukuřice, extrahovaného sójového a řepkového šrotu, pšeničné mouky, otrub, vápence, glycerolu a speciálních vitamino-minerálních doplňků „ušitých na míru“ každé skupině dojnic. Zde je velmi důležitá zodpovědnost krmičů, kteří musí přesně dodržet naplánované receptury. Díky tomu se na farmě ušetří několikanásobné nabírání objemů do krmného vozu. V letních měsících je tvorba krmných dávek mírně znesnadněna pastvou dojnic, ta ovšem poskytuje zvířatům velké zdravotní benefity, pro které výživář souhlasí s jejím zařazením do krmného plánu. Podle zdravotního stavu krav, o kterém vypovídá i nízký počet somatických buněk v mléce, užitkovosti a kondice, hodnotí Ing. Jiří Vojkovský spolupráci jako velmi zdařilou.
Telata jsou po porodu dvě hodiny v péči matky, poté jsou ustájena do stáří jednoho měsíce v individuálních boxech. První dva dny přijímají mlezivo od matky a od třetího dne směs sušeného a nativního mléka v poměru 50 : 50, 4 x denně po dvou litrech. Okyselené mléko na farmě nepoužívají, na průjmy telata netrpí. Starter pro telata od pátého dne po narození do stáří čtyř měsíců si farmář vyrábí sám ve složení oves, kukuřice (z poloviny celá a z poloviny drcená kvůli požadované struktuře), mačkaná pšenice, extrahovaný sójový šrot a minerální doplněk.
Tradice pokračuje
Když Karel Skupień před pár lety přemýšlel o budoucnosti své farmy, říkal si, jestli vůbec nějaká bude, jak dlouho, vzhledem ke snižujícím se výměrám zemědělské půdy v okolí, dokáže vysokoužitkové dojnice v horách udržet a kdo bude v jeho práci jednou pokračovat. Mezitím oba synové povyrostli, a i když se od malička intenzivně věnují profesionálnímu sportu, kterému věnují spoustu času, dnes už starší syn na gymnáziu uvažuje o přihlášce na Mendelovu univerzitu v Brně. Možná se tak splní jedno přání a synové budou na farmě hospodařit společně, stejně jako si jejich otec Karel pomáhá se svým bratrancem a „spřahá koně pod kapotou“ a stejně, jako jejich pradědové ,,spřahali“ koně za první republiky.
Ing. Markéta Kratochvílová
(převzato časopisu NCH)
