Hrošík liberijský (Hexaprotodon liberiensis) patří v Safari Parku Dvůr Králové nad Labem k oblíbeným a návštěvníky vyhledávaným druhům zvířat. Tito tajuplní samotářsky žijící tvorové obývají mokřady a bažiny západní Afriky. Počet volně žijících jedinců v přírodě je publikován v rozmezí 2 000 až 3 000 kusů. Hlavními důvody stále se snižující populace jsou především rekultivace jejich přirozeného prostředí v zájmu rozšiřování zemědělské půdy, těžba dřeva a trofejový lov. V Mezinárodním svazu ochrany přírody (IUCN) je hrošík na „červeném listě“.
Náš Safari Park chová hrošíky od roku 1972. Celkový počet 24 narozených mláďat ho řadí na místo nejúspěšnějšího chovatele v České republice. Ještě v polovině letošního roku mohli obdivovatelé tohoto zvířete pozorovat v expozici a přilehlých výbězích čtyřčlennou chovnou skupinu. Spolu se samcem Quidem (*21. 11. 1986) zde byly k vidění tři samice (Tana 2 *15. 2. 1980, Tanquey *26. 11. 2000, Malaya *1. 5. 2014). Začátkem měsíce července však Quido ve stáří 32,5 roku uhynul. V zajetí se hrošíci dožívají zpravidla 30 let. Stáří přes 35 let je evidováno pouze u 4 % chovaných jedinců. Jako nejdéle žijící jedinec se však stále uvádí stuttgardský samec „Hannibal“ (přes 50 let). Ano, také náš samec tedy patřil do kategorie geriatrických zvířat.
Problematika jejich chovu v zoologických zahradách je diskutována stále častěji. V souvislosti s přirozenými zdravotními problémy, které s sebou stáří přináší, včetně specifik výživy a veterinární péče, jde o náročnou záležitost. Úhynu šestinásobného otce Quida předcházely především potíže s chrupem. Jeho postupná abraze a zánětlivé procesy v dutině ústní se tak staly prvotně řešeným zdravotním problémem tohoto zvířete. V přírodě se hrošíci živí trávou, listy, kořínky, klíčky a plody různých druhů vegetace. Velmi omezená možnost příjmu standardní krmné dávky v zajetí (luční porost, zelenina, kompletní krmná směs) začala urychlovat přirozené projevy stáří. Přes okamžitou úpravu struktury i nutriční hodnoty krmiva jsme kardiovaskulární změny, degeneraci skeletu a snížení svalové kondice (příčina úhynu cca 15 % hrošíků v zajetí) nedokázali zastavit. Hybnost jeho těla však nebyla zásadně omezena.
Věříme, že doplnění chondroprotektivního přípravku do krmné dávky Quida tomuto stavu napomohlo. Účinnost methylsulfonylmethanu a hydrolyzovaného kolagenu jsme totiž prověřovali u něho, ale i u Tany 2. Počátkem měsíce července 2018 jsme jim začali denně podávat Premin plus Motion Collagen. Tímto nutričním doplňkem jsme reagovali na stále častěji zaznamenávanou pohybovou omezenost obou zvířat. Starší, Tana 2, začala projevovat silnou neochotu ke vstávání. Vymyslet úspěšnou motivaci ke změně pozice z lehu do chůze se stávalo stále problematičtější. Quidova motorika byla limitována odlehčováním levé zadní končetiny. V některých případech jakoby ji ani neměl...
Veterinární diagnostika velkých savců chovaných v zoo je téměř výlučně spojena se sedací nebo celkovou anestézií, které jsou vždy doprovázené určitou zdravotní zátěží. Primárně jsme tedy přistoupili k podávání specificky účinného výživového doplňku. Při výběru správného preparátu pro naše „seniory“ jsme cílili především obsah protizánětlivé složky (snížení bolestivosti) a kolagenu. Požadované parametry určené věkovou kategorií zvířat, jejich průměrnou hmotností (cca 200 kg), ale i senzorickými vlastnostmi přípravku a nákladovostí podávání (50 g / ks a den) rozhodly volbu. Individuální krmná dávka umožňovala pečlivou kontrolu příjmu produktu. Přípravek jsme sypali volně na zeleninu nebo zvlhčenou granulovanou krmnou směs.
První známky zlepšení motoriky obou jedinců se objevily přibližně po měsíci denní aplikace. V průběhu dalších měsíců získal pohyb zvířat takový rozsah, že je viditelně nijak neomezoval. Výsledek podávání Motion Collagenu tedy podpořil naši postupně realizovanou myšlenku obohacovat krmnou dávku starých a těžkých zvířat vhodnými chondroprotektivy.
Ing. Monika Ptáčková
hlavní výživářka ZOO Dvůr Králové nad Labem